Teenager II 2026

služba dne: Marťas a červený tým
1:30 budíček
A jak Anička slíbila, tak se přesně ve 1:30 začaly rozsvěcet chatky a děti byly postupně vytaženy ze svých postelí.
Některým se vstávalo překvapivě dobře, jiní vypadali, jako by vůbec netušili, kde jsou a proč je někdo budí uprostřed noci.
Největší boj se vstáváním ale svedl Marco. Aničce snad čtyřikrát oznámil, že už vstává. Pokaždé to vypadalo nadějně… jenže sotva Anička odešla, Marco znovu usnul. Naštěstí se nakonec opravdu podařilo ho z postele dostat a Marco se k našemu nočnímu výletu přidal.
1:50 odchod z kempu
V 1:50 už byli všichni připraveni a děti společně s ostatními vedoucími vyrazily z kempu směrem na Bezděz. Na cestu dostaly připravenou svačinu a kdo potřeboval trochu zahřát, mohl si ještě před odchodem natočit teplý čaj. 
5:25 východ slunce na Bezdězu
7:30 snídaně v kempu
8:00 dopolední program
Po snídani byl program jasný – postel, postel a ještě jednou postel. Po nočním výletu na Bezděz jsme děti poslali pořádně dospat, aby trochu dohnaly to, co jim v noci chybělo.
A samozřejmě se našli i tací, kteří ještě před spaním statečně hlásili, že oni teda vůbec spát nepotřebují a že jsou naprosto v pohodě. No… realita byla trochu jiná.
Nakonec to v posteli zalomili úplně stejně jako ostatní. Že jo, Míšo a Matěji?
12:00 oběd: Vývar, Segedínský guláš, HK
Na oběd jsme naše mrtvolky museli pomalu vzbudit. A upřímně, pohled na děti, jak postupně vylézají z chatiček, trochu připomínal scénu z hororu. Rozespalé obličeje, rozcuchané vlasy a pohledy, které jasně říkaly: „Proč jste mě probudili?“
Přehodit spánek z noci na den se pro některé ukázalo jako pořádný oříšek. Doufáme tedy, že jakmile do sebe dostali teplou polévku, podařilo se alespoň některým konečně pořádně rozlepit oči a vrátit se mezi živé.
14:00 odpolední program
Odpolední program jsme pojaly trochu jinak – po náročném týdnu a nočním výletu na Bezděz bylo potřeba procvičit nejen těla, ale hlavně mozkové buňky.
Nejprve jsme si dali lehčí kvíz, ve kterém byly otázky, jejichž odpovědi by děti po týdnu stráveném s námi měly znát snad i o půlnoci. Třeba kdy byl postaven Bezděz – což by po dnešním ranním výšlapu měly mít čerstvě v paměti. Nebo jak se jmenoval náš instruktor na wakeboardech. Zdálo se nám to jako naprostá brnkačka… ale některé výrazy v obličeji dětí nás začaly přesvědčovat o opaku.
A když už jsme děti trochu rozehřáli, přišly na řadu otázky záludnější. Třeba kdy se narodil náš Ivánek. Všichni mu přitom 5. 8. slavnostně přáli a ještě jsme měli pocit, že si to pamatují. No… očividně ne.
Takže jsme zjistili, že některé věci si děti během týdne zapamatují dokonale… a některé mozkové buňky si zkrátka vzaly dovolenou.

Poté jsme se vrhly i na trochu přípravy do školy. Na programu byly Básničky, takže jsme dětem chtěly připomenout, že jejich mozek ještě nemusí mít prázdniny.
Po celém kempu jsme rozmístily papíry s různými básničkami, říkankami a dokonce i jedním záludným receptem na palačinky. Úkol byl jednoduchý – najít papír, celý text si pořádně zapamatovat a následně ho bez jediné chybičky odříkat u vedoucích.
A musíme uznat, že si děti vedly obstojně. Některé překvapily výbornou pamětí, jiné si pomáhaly různými mnemotechnickými metodami a u některých jsme měli pocit, že si básničku spíš nějakým záhadným způsobem přivolaly z vesmíru.
Jediný problém nastal z naší strany. Anička totiž jednu básničku úplně zapomněla pověsit. Jednalo se o básničku číslo 9, takže děti ji poctivě hledaly po celém kempu… a vzhledem k tomu, že se stále nenašla, je dost možné, že ji některé z nich hledají dodnes.
19:00 večeře: Sekaná s bramborem
20:00 autodrom
Po večeři jsme děti za odměnu za zvládnutých celých 9 dní tábora vzaly na místní pouť, kde na ně čekal autodrom.
A nutno říct, že si jízdu pořádně užily. Někteří se do toho pustili s velikým nadšením.
Náraz do ostatních aut byl očividně hlavní cíl večera a pravidlo „jezdi opatrně“ si každý vyložil po svém. Každopádně smíchu bylo dost a děti si poslední večer na táboře pořádně užily.
Jen teď trochu přemýšlíme, jestli by někteří z nich měli vůbec někdy dostat řidičský průkaz. 
21:00 Diskotéka
A co by to bylo za poslední večer bez pořádné diskotéky? V našem podání samozřejmě Piškotéky. A musíme říct, že jako zakončení celých devíti dní to nemohlo dopadnout lépe.
Děti se vrhly na parket, zpívalo se, tancovalo a energie rozhodně nechyběla. My vedoucí jsme se u některých písniček už vůbec nechytali – netušili jsme, co to je, natož abychom znali text. Jiné písničky byly zase tak staré, že byly starší než některé děti samotné.
A překvapivě obstojně děti zvládly i ploužáky. Žádné postávání podél stěn ani výmluvy, že „tohle fakt ne“. Naopak se někteří odhodlali a bez většího ostychu vyzvali na parket svoji táborovou lásku. Některé dvojice to vzaly opravdu zodpovědně, jiné se zase tvářily, že spolu rozhodně netančí, i když to z dálky vypadalo úplně jinak.
Byla to zkrátka pořádná Piškotéka – hlasitá, veselá, trochu chaotická a přesně taková, jaká měla být. A hlavně krásné zakončení našich společných devíti dní. 
23:00 poslední táborák
23:59 večerka
Poslední večerka byla samozřejmě prodloužená, protože po devíti dnech tábora jsme přece nemohli děti poslat spát ve chvíli, kdy právě vrcholila poslední Diskotéka. Děti tak vydržely vzhůru až do konce a do postelí odcházely společně s posledním vedoucím.
Tedy… téměř všechny. Výjimku tvořil Matěj, který už během diskotéky postupně ztrácel síly, až to nakonec prostě zalomil přímo v průběhu Piškotéky. Zatímco ostatní ještě tancovali a zpívali, Matěj už měl svůj vlastní program – spánek.

▶fotky z devátého dne◀